„Až naprší (как только дождь пройдет = после дождичка в четверг),“ pravili hajní (говорили лесничие), „tohle jsou naše lesy (это наши леса), a tady my máme právo chodit, víme (и мы имеем право здесь ходить, ясно)?“
„Mějte rozum (будьте рассудительны = поймите), lidi (люди),“ urovnával to sázavský Kousek (убеждал Кусок из Сазавы; urovnat – выровнять; уладить), „to je naše věc (это наше дело), a do toho ať se nám nikdo neplete (пусть никто в него не вмешивается).“
„Povídali (как же),“ pravili hajní (говорили лесничие). „To dítě (ребенок), co mu ten chlap vzal chleba (у которого тот мужик забрал хлеб), je tamhle hajného z Hůrky ďouče (дочка лесничего из Гурки). To my tak nemůžeme nechat (мы этого так оставить не можем), a basta (и точка)!“
Sotva se podařilo srovnat tento konflikt, vypukl nový na druhé straně kruhu, mezi četníky a hajnými. „Jděte nám odtud,“ vztekali se četníci, „tohle není hon na zajíce!“
„Až naprší,“ pravili hajní, „tohle jsou naše lesy, a tady my máme právo chodit, víme?“
„Mějte rozum, lidi,“ urovnával to sázavský Kousek, „to je naše věc, a do toho ať se nám nikdo neplete.“
„Povídali,“ pravili hajní. „To dítě, co mu ten chlap vzal chleba, je tamhle hajného z Hůrky ďouče. To my tak nemůžeme nechat, a basta!“
Toho večera byl kruh uzavřen (в тот вечер круг замкнулся); když se setmělo (когда стемнело), slyšel muž chraptivý dech muže po své pravé i levé straně (/каждый/ мужчина слышал прерывистое дыхание справа и слева /от себя/) a mlaskání kroků v mazlavé oranici (и чавканье шагов в топкой почве; mlaskat – чавкать; плескать; mazlavý – вязкий; oranice – вспаханная земля, пашня). „Stát (стоять),“ letělo tiše od muže k muži (тихо неслось от человека к человеку). „Nehýbat se (не двигаться)!“ Bylo těžké a hrozné ticho (тишина была тяжелой и страшной); jen chvílemi zaharašilo suché listí v té tmě uprostřed kruhu (только иногда шуршала сухая листва в этой темноте в середине круга) nebo zašuměla mživá přeprška (или шумел моросящий дождь); jen chvílemi mlaskl krok přešlapujícího muže (только иногда слышался шорох переступающего человека; mlaskat – чмокать; щелкать языком) nebo něco kovově cvaklo (или звякало что-то металлически = звякало что-то металлическое), snad řemení či puška (вероятно, ремень: «ремни» или винтовка; řemen).
Toho večera byl kruh uzavřen; když se setmělo, slyšel muž chraptivý dech muže po své pravé i levé straně a mlaskání kroků v mazlavé oranici. „Stát,“ letělo tiše od muže k muži. „Nehýbat se!“ Bylo těžké a hrozné ticho; jen chvílemi zaharašilo suché listí v té tmě uprostřed kruhu nebo zašuměla mživá přeprška; jen chvílemi mlaskl krok přešlapujícího muže nebo něco kovově cvaklo, snad řemení či puška.
K půlnoci někdo v té tmě zařval (около полуночи в темноте кто-то закричал) „Stůj (стой)!“ a vystřelil (и выстрелил); v ten okamžik se to semlelo tak nějak divně (в этот момент произошло что-то странное; semlít se – произойти, случиться), padlo zmateně asi třicet ran z pušek (растерянно грянуло тридцать выстрелов), všichni se rozběhli v tu stranu (все побежали в ту сторону), ale vtom zase jiní křičeli (но в тот же момент другие закричали) „Zpátky (назад)! Nikdo ani krok (никто ни шага)!“ Jakžtakž se to urovnalo (кое как все успокоилось), kruh se uzavřel znovu (круг снова замкнулся); ale teprve teď si všichni plně uvědomili (но только сейчас все отчетливо осознали), že v té tmě před nimi se skrývá uštvaný a ztracený člověk (что в темноте перед ними скрывается/прячется загнанный и обреченный человек; ztracený – потерянный; конченный; ztratit – потерять, утратить), číhající (выжидающий; číhat – стеречь), aby vyrazil v šíleném útoku (чтобы рвануться в бешеном нападении).
K půlnoci někdo v té tmě zařval „Stůj!“ a vystřelil; v ten okamžik se to semlelo tak nějak divně, padlo zmateně asi třicet ran z pušek, všichni se rozběhli v tu stranu, ale vtom zase jiní křičeli „Zpátky! Nikdo ani krok!“ Jakžtakž se to urovnalo, kruh se uzavřel znovu; ale teprve teď si všichni plně uvědomili, že v té tmě před nimi se skrývá uštvaný a ztracený člověk, číhající, aby vyrazil v šíleném útoku.
Cosi jako nezadržitelný třas běželo od muže k muži (что-то похожее на неудержимый озноб «бежало» от человека к человеку); někdy zašustila těžká kápěj (иногда шумели тяжелые капли /дождя/), jako by to byl pokradmý krok (как будто крадущиеся шаги): Bože, kdyby už bylo vidět (Боже, когда уже рассветет: «если бы уже было видно»)! Ježíši Kriste (Господи Исусе), kdyby už bylo světlo (когда уже станет светло)!
Začalo mlhavě svítat (начинало туманно светать). Muž rozpoznával obrysy nejbližšího muže (человек /мог/ распознать = разглядеть силуэт ближайшего человека), divě se (удивляясь), že byl tak blízko člověku (что /все это время/ был так близко от /другого/ человека). Uprostřed řetězu lidí se rýsovalo husté křoví nebo lesík (посреди цепи из людей вырисовывался плотный не то кустарник, не то лесок; les) (byl to zaječí remízek (это был заячья роща; remízek – опушка леса, лесная роща)), ale bylo tam tak ticho (там было так тихо), tak docela ticho (совершенно тихо) – Kapitán Honzátko si tahal zimničně kníry (нервно/лихорадочно щипал ус): hergot, máme ještě čekat (черт, нам еще ждать), nebo (или же) —
Cosi jako nezadržitelný třas běželo od muže k muži; někdy zašustila těžká kápěj, jako by to byl pokradmý krok: Bože, kdyby už bylo vidět! Ježíši Kriste, kdyby už bylo světlo!
Začalo mlhavě svítat. Muž rozpoznával obrysy nejbližšího muže, divě se, že byl tak blízko člověku. Uprostřed řetězu lidí se rýsovalo husté křoví nebo lesík (byl to zaječí remízek), ale bylo tam tak ticho, tak docela ticho – Kapitán Honzátko si tahal zimničně kníry: hergot, máme ještě čekat, nebo —
„Já tam půjdu (я пойду туда),“ zahučel inspektor Holub (прогудел инспектор Голубь); kapitán zafrkl nosem (капитан фыркнул; frknout).
„Jděte tam vy (туда пойдете вы),“ obrátil se na nejbližšího četníka (обратился он к ближайшему жандарму). Pět lidí se vrhlo do křoví (пять человек ринулось в кустарник), bylo slyšet praskot lámaných větví (послышался треск ломающихся веток), a najednou ticho (и вдруг стихло).
„Zůstaňte tady (останьтесь здесь),“ křikl kapitán Honzátko na své lidi (крикнул капитан Хонзатко своим людям) a šel pomalu k houští (и потихоньку пошел в гущу/густую заросль). Pak se vynořila z křoví široká záda četníka něco vlekoucího (затем из кустарника появилась широкая спина жандарма, который что-то волок), nějaké schoulené tělo (какое-то съеженное тело), jehož nohy nesl hajný s mrožím knírem (чьи ноги нес лесничий с моржовыми усами). Za nimi se vydral z houští kapitán Honzátko (/вслед/ за ними из зарослей выбрался капитан Хонзатко), zachmuřený a žlutý (нахмуренный и желтый).
„Já tam půjdu,“ zahučel inspektor Holub; kapitán zafrkl nosem.
„Jděte tam vy,“ obrátil se na nejbližšího četníka. Pět lidí se vrhlo do křoví, bylo slyšet praskot lámaných větví, a najednou ticho.
„Zůstaňte tady,“ křikl kapitán Honzátko na své lidi a šel pomalu k houští. Pak se vynořila z křoví široká záda četníka něco vlekoucího, nějaké schoulené tělo, jehož nohy nesl hajný s mrožím knírem. Za nimi se vydral z houští kapitán Honzátko, zachmuřený a žlutý.
„Položte ho tady (положите его здесь),“ zachroptěl (прохрипел он), přemnul si čelo (потер лоб; mnout – тереть, потирать), rozhlédl se jako udiven po tom váhajícím řetězu lidí (оглядел, как будто удивляясь, цепь из растерянных людей; váhat – колебаться; не решаться; медлить), zamračil se ještě víc a křikl (помрачнел еще сильнее и крикнул): „Co koukáte (что смотрите)? Rozchod (разойтись)!“
Nějak rozpačitě trousil se muž za mužem k tomu drobnému (один за другим люди смущенно подходили к маленькому; trousit se – ходить по одиночке, ходить друг за другом), jakoby skrčenému tělu na mezi (как будто скорченному телу на меже). Tohle tedy byl Oplatka (это был Вафля); ta hubená ruka čouhající z rukávu (тощая рука, торчащая из рукава; čouhat – торчать, высовываться), ta drobná (маленькая), zelená (зеленая), deštěm oslizlá tvář na tenkém krčku (мокрое от дождя лицо на тонкой шейке; tvář, f – щека; лицо) – Propána (господи), jaký ho je malinký kousíček (как мало его: «маленький его кусочек»), toho mizery Oplatky (этого мерзавца/негодяя Вафли)!
„Položte ho tady,“ zachroptěl, přemnul si čelo, rozhlédl se jako udiven po tom váhajícím řetězu lidí, zamračil se ještě víc a křikl: „Co koukáte? Rozchod!“
Nějak rozpačitě trousil se muž za mužem k tomu drobnému, jakoby skrčenému tělu na mezi. Tohle tedy byl Oplatka; ta hubená ruka čouhající z rukávu, ta drobná, zelená, deštěm oslizlá tvář na tenkém krčku – Propána, jaký ho je malinký kousíček, toho mizery Oplatky!
Hele (смотри-ка), tady má vstřel v zádech (здесь выстрел в спине = ему попали в спину), tady malou ránu za odstávajícím uchem (здесь ранка за оттопыренным ухом), a tady zas (а здесь снова)… Čtyři, pět (четыре, пять), sedni jich dostal (в него попали семь раз)! Kapitán Honzátko, který klečel u toho těla (стоял на коленях у тела; klečet – стоять на коленях), vstal a stísněně odchrchlával (встал и удрученно откашлялся; stísněně – угнетенно, подавленно, удрученно; stísnit – стиснуть); pak zvedl nejistě a téměř plaše oči (потом неуверенно и почти напуганно поднял глаза; plašit – пугать; страшить) – Tady stojí dlouhá (вот стоит длинная), masivní fronta četníků (массивная очередь жандармов), pušky na ramenou (с винтовками на плечах), nahoře lesklé bodáky (вверху блестят штыки); bože, jací silní chlapi (Боже, какие сильные мужики), jako tanky (как танки), a stojí ve vyrovnané řadě jako při parádě (стоят ровной шеренгой, как на параде), nikdo ani nedutá (никто даже не пикнет). —
Hele, tady má vstřel v zádech, tady malou ránu za odstávajícím uchem, a tady zas… Čtyři, pět, sedni jich dostal! Kapitán Honzátko, který klečel u toho těla, vstal a stísněně odchrchlával; pak zvedl nejistě a téměř plaše oči – Tady stojí dlouhá, masivní fronta četníků, pušky na ramenou, nahoře lesklé bodáky; bože, jací silní chlapi, jako tanky, a stojí ve vyrovnané řadě jako při parádě, nikdo ani nedutá. —